Vítejte :)

Velikonoční experimentální pochod

V sobotu 11 dubna se uskutečnil Velikonoční experimentální pochod, který měl prověřit připravenost členů oddílu Severní Hvězda na případné vícedenní táboření v přírodě spojené s přesunem pěšmo s „velkou polní“. I když tato akce vzbudila poměrně velký zájem, nakonec se jí zúčastnilo pouhých pět členů! A to jmenovitě Mája, Čertice a Kachna, Barbosa a Mario.

 Jak bylo výše psáno, tato akce měla za úkol prověřit připravenost nejen jednotlivců, ale také jejich výbavu a také dochvilnost, neboť při skutečné akci na nás prostředky hromadné dopravy opravdu čekat nebudou.

 Na plánovanou, cca 13 kilometrů dlouho trasu, si měl každý přinést povinnou výbavu, jídlo na celý den a každý dostal ještě jeden litr vody. Povinnou výbavu splnil bez problémů Barbosa, který si zaslouží pochvalu, a Mario a za něžnější polovinu Mája. Co se včasného příchodu týče, tam zase pro změnu ujel vlak Máje. Nastala kontrola výbavy, vybalení se simulovanou přípravou na spaní. Bohužel Čertice a Kachna tento bod nesplnily. Bez od nás zapůjčených batohů, by nejspíše nedonesly velkou část své výbavy do cíle.

 Po zabalení výbavy se vyrazilo poklidným tempem na mysliveckou chatu na Horce. Tam nastalo opětné vybalování a příprava oběda. Je to sice kousek, ale jak je vidět na fotkách, některé jedince to trochu zmohlo :O) Po té Elvis „přepůlil“ přilehlý les provázkem, čímž vyznačil hranice a po rozdělení na dvě skupiny se začalo bojovat o prapory. Většina z nás zjistila, že uschlé loňské ostružiní, navíc mnohdy skryté ve vysoké trávě, není na běhání úplně nejlepší. Tedy hlavně já v kraťasech. Poslední trn jsem si vyndal až více jak za měsíc. Bohužel na tuto hru a navíc na tak velké ploše nás bylo málo a tak i přes zjednodušená pravidla nakonec skončila nerozhodně, protože prapory zůstaly na svých místech. A tak nastalo balení a další přesun do Hradištka ke hřbitovu. Počasí nám více než přálo a tak se naše skupina ke hřbitovu dostala již poměrně zpocená. Po pauze při které jme si prohlédli Hrabalův hrob se většina osvěžila pod proudy vody rozprašované na vedlejším poli. Bohužel, zatím co se většina pouze osvěžila, Mario a hlavně Barbosa se doslova vykoupali! Pak nastal další přesun k Labi a podél něj na jezero v Sadské. Tady nastalo poslední vybalování a odpočinek při kterém jsme si velice rádi opláchli unavené nohy. V životě by mě nenapadlo, že je mezi námi někdo, kdo se bude chtít napít vody z jezera! Nejspíš dotyčný jedinec musí být za každou cenu středem pozornosti, že Barboso! Pak nastal závěrečný přesun zpět do klubovny, který se již obešel bez nepříjemností a kde nás opustil Barbosa, který se táboření v klubovně nezúčastnil. Následný večer, noc a hlavně ráno proběhlo až překvapivě klidně.

 Závěrem mohu říci, že tato akce proběhla i tak velice klidně a každý ze zúčastněných si minimálně za jednu věc zasloužil pochvalu. Ale také se ukázalo, že je ještě mnoho věcí na kterých se dá zapracovat, výbavou počínaje, dochvilností a chováním konče. Každý si musí uvědomit, že pokud se chce zúčastnit vícedenní akce v přírodě, musí mít patřičné vybavení, nemůže se na něj čekat a musí poslouchat rady a příkazy vedoucích! Nikdo nikoho nenechá bez pomoci, ale nikdo také nemůže počítat s tím, že za něj ostatní vše udělají a zařídí.

 Další a poměrně smutnou věcí je, že lze těžko naplánovat nějakou společnou akci, když velká část členů není schopná si ani zapamatovat kdy co bude a hlavně si na tuto dobu nenaplánovat nic jiného! Nestačí jen chtít, musí se proto také něco udělat.

Sepsal Kočárek